Kastrace psů a fen

V tomto dlouhém článku jsme shrnuli všechny informace o kastracích. Možná by to spíše bylo na menší knížku, ale kdo chce tyto informace, dočte si toto celé až do konce. Článek možno kopírovat,šířit, i pouze jednotlivé části.

Na začátek zmíním určitá fakta. Spolky na ochranu zvířat v ČR pro psy i kočky existují především pro to, aby podporovaly kastrační program. Všechny zvířata dávají do adopce vykastrovaná a mláďata s podmínkou kastrace ve smlouvě. Klasické útulky to tak dělají jen některé a lze je spočítat na prstech jedné ruky. Povede se to změnit?

 

Světové organizace, které se zabývají záchranou zvířat nejen v rozvojových zemích, provádí plošné kastrační programy a útulky po celém světě kastrace provádí a dokonce i ve státech, kde byste čekali spíše opak. Příkladem je Rumunsko, jedna z nejhorších zemí Evropy, co se týče počtu toulavých a naprosto zoufale zubožených psů, útulky o dva tisíce psech najednou! A tam je kastrace zákonem daná, chodí kontroly i k soukromým chovatelům a kastrace je tam prostě nařízená. Zákon přišel pozdě, ale přece. Lepší než ubíjet psy tyčemi, jako se to tam dělalo celou dobu běžně. Česká Republika je snad jednou z mála vyjímek, kde kastrace psů v útulcích dosahuje tak 5% a stejné procento se týká i osvěty. Za posledních 5 let se neskutečně zlepšilo povědomí Čechů a jejich názory na kastrace.

 

Pamatuji si ještě v roce 2007 spoustu lidí odmítalo i kastrace koček, což už je dneska zcela běžná věc a zájemcům o koťata už to pomalu ani nemusíme dávat do smlouvy. Kastrace psů byla toho data sprosté slovo, dnes už většina lidí sledujících práci spolků ví přesně, že kastrace psů je nutná a obrovská spousta lidí už má své miláčky kastrované. Hádat se s veřejností ještě chvíli budeme, ale postupně se ledy prolomí a věřím, že ti skalní odpůrci už zůstanou v tak malém procentu, že by to už nemuselo škodit celkové situaci v našem státě.

Před třemi lety přišla informace, že v českých útulcích je 13 tisíc opuštěných psů a to nikdo nepočítal organizace, soukromníky atd.

 

 

Nyní už se dostanu konečně k tomu, proč je kastrace nutná. Vlivem mnoha faktorů došlo k tomu, že se uvádí rakovina mléčné žlázy a zánět dělohy - tak zvaná pyometra, postihuje snad už každou druhou fenu. Je to stejné procento jako podobných problémů u žen. U psů sice nejde až tak o zdravotní problémy, jako o psychický stav. A proč? Protože varlata produkují testosteron, který může v určité situaci zapřičinit reakci psa, při které se vyplaví do krve i adrenalin a dá se pak hovořit o agresivních projevech u psů. Zatím nikdo blíže neprozkoumal vzájemné působení těchto hormonů, jejich dobu působení v krvi, odbourávání a veškeré reakce na okolí. Tedy laicky řečeno, když vezmeme psovi testosteron, měla by se velice snížit i produkce adrenalinu hlavně při kontaktu s háravou fenou a rvačkami mezi psy. Kastrát většinou nejde do rvačky tak na tvrdo a snadněji se uklidní.

Na začátku si zapamatujte tuto důležitou větu: “ Je lepší nechat vykastrovat mladou zdravou fenu, která se s operací vyrovná za pá dnů, než v pozdějším věku při výskytu zdravotní komplikace, kdy je rekonvalescence dlouhá a někdy fena i zemře”.

Nejvýznamnější skupinou nádorových onemocnění fen jsou nádory mléčné žlázy. S každým háráním se zvyšuje počet nádorových buněk u feny v mléčné žláze. Mezi významné faktory pro jejich vznik a rozvoj patří hormony, které vznikají ve vaječnících (estrogeny, progesteron). Riziko se zvyšuje při používání některých léků na potlačení pohlavního cyklu a také při falešné březosti. Necelá polovina nádorů mléčné žlázy je zhoubných. Nejčastěji metastazují do mízních uzlin a plic, dále pak do jater, ledvin, srdce a kostí. Původně nezhoubné nádory se mohou časem zvrhnout ve zhoubné. Průměrný věk fen, u kterých se tyto novotvary vyskytují, je 7-8 let.Navíc se tato rakovina dědí, fenky k tomu mají genetické vlohy od svých rodičů, tato rakovina je způsobená degenerací stejně jako jiné rakoviny u lidí, životem ve městě, karcinogeny, nevhodnou stravou, chemikáliemi a zářením se kterým se fena setkává.Právě kastrace je možnou prevencí výskytu nádorů mléčné žlázy. Při odstranění vaječníků před prvním háráním je riziko vzniku těchto nádorů pouze 1 %, po prvním hárání 7 %. Při kastraci po dalších říjích je vliv na omezení výskytu nádorů tohoto typu již menší, ale stále významný.

 

 

NAŠE ZKUŠENOST: Nádory mléčné žlázy řešíme za rok i u 20 případů! Je to nechutný zákrok, jizva přes celé břicho, špatně se hojí, spoustu komplikací, nehledě na to, kolik to stojí. Je to noční můra všech a fenka pak musí mít specielní léčbu po rakovině do konce života, tak jedině jsme dokázali udržet fenky při životě skutečně dlouho a plnohodnotně bez metastáz. Veterináři Vám o tom ale neřeknou...veškerá pooperační léčba je na přírodní bázi.

 

 

Cukrovka (diabetes) Cukrovka představuje nejčastější hormonální onemocnění fen. Způsobuje ho nedostatek inzulinu nebo jeho nízký účinek. Jedná se o nemoc zvířat středního a vyššího věku, přičemž feny jsou postiženy asi dvakrát častěji než psi. Hlavní funkcí inzulinu je ukládání a přeměna cukrů, bílkovin a tuků. Příznaky diabetu se vyvíjejí obvykle pozvolna. Dochází ke zvýšenému močení a žíznivosti. I přes dobrou chuť k příjmu krmiva zvíře hubne a postupně se objevuje celá řada zdravotních komplikací. Neléčená cukrovka vede nakonec k úhynu.Příčin vzniku diabetu je několik. U fen jsou to především pohlavní hormony - gestageny (progesteron). Gestageny vznikají ve vaječnících a způsobují zvýšenou produkci růstového hormonu v mléčné žláze. Ten pak významně snižuje účinek inzulinu na glukózu. Slinivka břišní, kde se inzulin tvoří, musí výrazně zvýšit jeho produkci, aby se krevní cukr udržel na normální hladině. Takový stav nakonec může vést k úplnému vyčerpání a nevratnému poškození slinivky. Ta už není schopna inzulin tvořit, a je proto nutné ho každý den podávat formou podkožních injekcí. Exogenní (do těla dodané) gestageny používané např. v preparátech na potlačení hárání jsou z hlediska vzniku cukrovky (ale i hnisavého zánětu dělohy anebo nádorů mléčné žlázy) vysoce rizikové a jsou poměrně častou příčinou uměle způsobeného diabetu.Kastrace patří u fen k významným preventivním opatřením vzniku cukrovky. Pokud se diabetes objeví v období po hárání a příznaky netrvají déle než tři týdny, může být kastrace i jediným terapeutickým zákrokem bez nutnosti celoživotního podávání inzulinu.

Nejčastějším onemocněním pohlavního systému starších nekastrovaných fen je hnisavý zánět dělohy - pyometra. Veterinární statistiky uvádí, že se jedná o závažnou a často smrtelnou zdravotní komplikaci, která postihne 25% fen v produktivním věku, tzn. každá ČTVRTÁ fena je ohrožena pyometrou. Jedná se o problém především fen starších 5 let, ale někdy se s ním setkáváme i u fen mladých. Kastrací v mladém věku dosáhneme snížení tohoto rizika až o 90%.Při hnisavém zánětu dělohy dochází k naplnění hnisem dělohy. Jedná se o uzavřený zánět, se kterým se tělo může vypořádat jen těžko. Dá se to poznat, až když je většinou pozdě. Fena dostane horečku, přestane jíst a pít, rychle kolabuje. Je nutná okamžitá operace, kdy se je nutno celou dělohu odstranit, přičemž operace v takto oslabeném stavu bývá příčinou častého úhynu zvířete (Narkóza, pooperační komplikace, dlouhodobá antibiotika, infuze, a vzhledem k zánětu uvnitř těla se můžeme obávat poškození ledvin, jater, kloubů).Pyometra zpravidla vzniká 1-3 měsíce po hárání. Vlivem pohlavních hormonů (estrogeny, progesteron) dochází k nadměrnému zmnožení a stimulaci děložních žlázek, jejichž hlenovitý výtok se v děloze hromadí. Hlen je ideálním prostředím pro bakterie, jež se v děloze v určitém množství vyskytují přirozeně, dochází k jejich přemnožení a výtok se mění v hnis. Vznikající toxiny se z děložního obsahu vstřebávají do krve a vyvolávají celkovou otravu organismu. Při oddalování hárání nebo přerušení březosti je mechanismus obdobný.

NAŠE ZKUŠENOST: Řešíme ročně u desítek fen, skoro každá třetí “tam něco nemá v pořádku”. Je to alarmující statistika!

Cysty a nádory dělohy a vaječníků

se vyskytují po 3. roce života feny u zhruba 60% fen, nádory vaječníků jsou obvykle vysoce smrtelné. Kastrací před prvním háráním lze snížit riziko rakoviny vaječníků až o 99%, i při kastraci po dalších háráních je však snížení rizika tohoto druhu zhoubné choroby velmi vysoké.

NAŠE ZKUŠENOST: Každý rok minimálně 30 fen při kastraci měly nádor na děloze nebo vaječníku, či cystu a jiné podobné změny.

Falešná březost Nebřezí feny mohou v období 2-8 týdnů po hárání vykazovat různě intenzivní příznaky březosti a porodu. "Faleška" trvá cca 3 týdny a ěkdy bývá tak závažná, že je nutné feně podávat léky s vážnými vedlejími účinky. Ve většině případů dochází ke zvětšení mléčné žlázy a produkci mléka (laktace) a také k celkovým projevům březosti (zvýšení žravosti, změna chování, zvětšování objemu břicha, připravování hnízda pro mláďata). Někdy je dokonce patrná imitace porodu. Nebezpečím je hlavně intenzivní laktace, kdy hrozí zadržení mléka a následný nebezpečný zánět mléčné žlázy. Při opakujících se potížích s nepravou březostí se u starších a nechovných fen doporučuje vždy kastrace.

 

 

Hormonální disbalance (nerovnováha)Některá onemocnění přímo souvisejí s hormony produkovanými vaječníky. K nejčastějším příznakům nerovnováhy samičích pohlavních hormonů patří různé kožní potíže. Těmi jsou vypadávání chlupů, zvýšené množství pigmentu na některých místech kůže, zeslabení kůže a sekundární bakteriální infekce. Při nadbytku estrogenů z ovariálních cyst nebo nádorů může také docházet k poruchám pohlavního cyklu (prodloužené nebo permanentní hárání).Terapie cyst na vaječnících se provádí buď hormonálními preparáty nebo chirurgickým odstraněním cyst, resp. vaječníků.K možným následkům působení vaječníkových hormonů náleží též zmiňovaná cukrovka, ale i méně známé onemocnění akromegalie. Jedná se o problém fen různého věku. Vzniká podobně jako cukrovka nadprodukcí růstového hormonu v mléčné žláze, a to na základě vlivu pohlavních hormonů. Nadbytek růstového hormonu v tomto případě vede k otokům, zduřením měkkých tkání na hlavě, krku a zvětšování břicha. Zvířata se vyznačují hustou a nezvykle rychle rostoucí srstí a celou řadou dalších příznaků. Terapií volby je kastrace.

Zastavení pohlavní aktivity Majitelé nekastrovaných fen se jednou či několikrát do roka potýkají s obdobím hárání, které s sebou přináší poševní výtoky, neposlušnost, útěky, riziko nežádoucího nakrytí, příp. následná falešná březost apod. Chovatel si pak často přeje potlačovat říji své feny hormonálními injekcemi (deriváty progesteronu) a tím si ušetřit starosti. Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací (viz výše). Proto je v těchto případech lepší volbou fenu vykastrovat, anebo ji nechat hárat.

 

 

Při chirurgické kastraci je samec zbaven orgánů (varlat), které produkují samčí pohlavní buňky. Varlata jsou kromě tvorby samčích pohlavních buněk, spermií, zodpovědná také za tvorbu samčího hormonu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. U vykastrovaných jedinců se již nevyskytuje pohlavní pud a chybí rozmnožovací schopnosti.

Kastrace psů není mezi chovateli v České republice tak rozšířená jako kastrace fen. Dá se však doporučit u všech psů, se kterými se nepočítá v chovu. V USA je vykastrováno okolo 70 % fen a psů.

Zhruba 60% psů je vystaveno riziku onemocnění prostaty. K onemocnění prostaty dochází pod vlivem samčích hormonů k často extrémnímu zvětšení žlázy ať už na základě špatného poměru samčích a samičích hormonů, zvýšeného počtu receptorů v prostatě pro testosteron či zvýšené citlivosti prostaty vůči samčím hormonům. Zvětšení prostaty způsobuje inkontineci (fekální i močovou), hrázkovou kýlu (rozšíření konečníku s vážnými komplikacemi), krvácení, problémy s vyprazdňováním a v neposlední řadě také zhoubnou rakovinu

 

 

Ovlivnění dominantního nebo agresivního chování vůči psům Kastrace je často doporučována u psů z důvodu omezení dominantního chování a zmírnění agrese.

Kastrace probíhá v naprosté většině případů bez problémů a psi ji snášejí velmi dobře. Jde však o chirurgický zákrok, který má i svá rizika. Především je to riziko narkózy, proto je vhodné provést řádné předoperační vyšetření. Důležitý je výběr anestetika i monitoring pacienta při narkóze. Mezi nejběžnější komplikace při kastraci patří krvácení v místě operační rány a zduření šourku. Ke zduření šourku dochází relativně často, jelikož po odstranění varlat v šourku zůstává volný prostor, který se může snadno vyplnit krví, ranným sekretem nebo zánětlivým exsudátem. V těchto případech je třeba navštívit veterinárního lékaře, aby zhodnotil situaci a případně navrhl další řešení. U kastrovaných psů se také může vzácně objevit inkontinence moči. I u psů (zejména velkých plemen) se zmiňuje zvýšené riziko osteosarkomu, pokud je kastrace provedena před dosažením pohlavní dospělost, zvláště před věkem 1 roku. Jak zmiňujeme výše u fen, v ČR se tyto kastrace v mladém věku neprovádí, proto se standardně mezi riziky osteosarkom v souvislosti s kastrací nezmiňuje

NAŠE ZKUŠENOSTI: Kastraci psů děláme cca 7 let našeho působení, nikdy se nám nestalo, že by se nám jediný pejsek neprobudil z narkózy.

Zduření šourku pozorujeme téměř u každého psa, řešíme antibiotiky, mazání rány, po zahojení vždy bez následků.

Inkontinenci moči jsem nepozorovali nikdy, osteosarkom jsme ještě nikdy nezažili u žádného psa

 

 

Rizika spojená s narkózou Kastrace feny je chirurgický zákrok a jako takový vyžaduje celkovou anestezii. Ta s sebou může nést určitá rizika, jejichž míra závisí na celkovém zdravotnímu stavu, na předoperační přípravě, na druhu použité anestezie a na kvalitě monitoringu pacienta během operace. Je logické, že narkóza u mladé zdravé feny bude bezpečnější, než u starého zvířete s pokročilou pyometrou. Vždy je vhodné provést předoperační vyšetření: To zahrnuje minimálně hematologickou a biochemickou analýzu krve, případně i RTG hrudníku a EKG. U zvířat ve špatném zdravotním stavu je před vlastní operací nezbytná stabilizace (infúzemi, příp. dalšími léky, včetně podání antibiotik). Vlastní volba anestetik významně ovlivňuje míru možných komplikací. Preferuje se inhalační anestezie (nejlépe směs kyslíku, rajského plynu a isofluranu, resp. sevofluranu). Na rozdíl od nitrosvalových injekcí ji lze dobře regulovat a představuje podstatně menší rizika. Inhalační anestezie se dá nahradit celkovou nitrožilní anestezií (např. propofolem) za podmínky dostatečného přísunu medicinálního kyslíku k pacientovi.Stejně důležitý jako výběr anestetika je i monitoring pacienta při narkóze. Vitální funkce se sledují jednak klinicky, a také pomocí elektronických přístrojů, jakými jsou pulzní oxymetr, elektrokardioskop, analyzátor dýchacích plynů, kapnometr/kapnograf, analyzátor acidobazické rovnováhy a krevních plynů atd. Využití těchto moderních prostředků (inhalační anestezie vedená isofluranem s kvalitním monitoringem) pak umožňuje bez komplikací, anebo s jejich časným a úspěšným řešením, přežít narkózu i pacientům v kritickém stavu, např. s prasklou dělohou při pyometře.

NAŠE ZKUŠENOST: Za 7 let kastrování fen jsme zaznamenali jen jeden úhyn feny po kastraci z důvodu zvětšených jater a vysokého věku, jednalo se však o fenu s rozvinutou pyometrou. Jinak nikdy nic špatného se nestalo.

Močová inkontinence, hypoestrogenismus Výskyt močové inkontinence u kastrovaných fen je dáván do souvislosti s poklesem produkce estrogenů. Incidence je vyšší u starších fen větších plemen a u obézních jedinců a i to pouze zhruba v 1%- 3% případů a nutno podotknout, že tato komplikace je velmi dobře ovlivnitelná podáváním šetrných přípravků na zvýšení svalového tonusu.

NAŠE ZKUŠENOSTI: Nikdy jsme se nesetkali s inkontinencí u našich kastrovaných fen, nicméně hodně lidí o tom hovoří. Jsou na to však kapky, které zaberou ihned. Řeknu na to ale jedno. Taková banalita, podle mě, jako je inkontinence, je pro mě mnohem snesitelnější než smrtelné výše uvedené choroby. neumře a nijak jí to nevadí.

Hypoestrogenismus je vzácné onemocnění projevující se ztrátou srsti v okolí zevních genitálií a řitního otvoru s přechodem na boky a břicho. U dlouhosrstých fen pozorujeme absenci pesíků, takže postižená místa vyvolávají dojem štěněcí srsti.

Obezita Vykastrovaná fena má nižší spotřebu energie, a proto nezměněné dávky krmiva po kastraci mohou vést k ukládání přebytečné energie ve formě tuku. Řešením je zvýšení fyzické aktivity, případně snížení dávek krmiva nebo podávání krmiva Light či přímo granule pro kastrované psy. Záleží jen na majiteli, zda fena po kastraci přibere nebo nikoli.

 

 

NAŠE ZKUŠENOST: Nezaznamenáváme zvýšení hmotnosti u kastrovaných psů a fen. Dochází k tomu při nedostatku pohybu, překrmování a krmení nevhodným krmivem a pamlsky. Pes by měl jíst jednou denně nejlépe večer (předcházíme torzi žaludku), u obézních psů je dávka neskutečně malá, mohou se použít dietní granule, ale kdo krmí syrovým krmením, tyto potíže většinou nemá. Pohyb, sport, plavání, žádné nevhodné pamlsky - to vše je základem pro to, nemít tlustého psa. Co se týče psů ve městech tak není žádný rozdíl mezi tlustými kastráty a nekastráty, vše je věc péče a překrmování! Obavy z obezity nejsou důvodem odložit kastraci, podle nás to je jen výmluva.

Rané pooperační komplikace Ovariohysterektomie patří k náročnějším chirurgickým zákrokům v dutině břišní. Vyžaduje práci zkušeného týmu lékařů (hlavní chirurg, asistent, anesteziolog) a kvalitní materiální vybavení. Hlavními, byť váznými, pooperačními komplikacemi jsou infekce a krvácení. Rizika jejich vzniku je možné minimalizovat dodržováním standardních postupů, nicméně zcela vyloučit je nikdy nelze.

NAŠE ZKUŠENOST: Oproti kastraci psa - samce se nám vždy fenky hojí suprově bez potíží.

Někdy se uvádí jako riziko také osteosarkom, tedy zhoubný nádor kostní tkáně, toto riziko, i tak nízké, je však spojováno primárně s kastrací před dosažením pohlavní dospělosti, obzvlášť před 8 měsícem věku, která se v ČR neprovádí (je doménou USA, odkud studie zmiňující toto riziko, pochází).

NAŠE ZKUŠENOST: Nikdy jsme neviděli žádnou rakovinu kostí u našich psů ani u jiných, což je dost podstatná věc ve srovnáním s výše uvedenými chorobami. Všechny naše zkušenosti si vynásobte X všechny útulky, organizace v ČR a najdete smutně velký počet nemocných fen, za které mohou lidé a jejich neznalost.

Výše uvedené odborné informace jsou stažené z webu www.utulek-liben.com a přesně zkopírováno. Ostatní a níže uvedené je naše tvorba.

POVAHA, CHOVÁNÍ, VYLOUČENÍ SMEČKOU, NEMOŽNOST SE KAMARÁDIT S JINÝMI PSY, MOŽNÁ RADĚJI NEVYLÉZAT NA ULICI... Takové argumenty slýcháme pořád. Že kastráta jiní psi nepřijmou. Teď budu pokládat otázky. Co to znamená pojem přijmou/nepřijmou? Proč by neměli psi přijmout vykastrovaného psa nebo fenu? Je na to nějaká rozumná odpověď? Je snad přátelení psů mezi sebou závislé na hormonech? Kdepak, je závislé na psí komunikaci, na výchově a vedení majitelem a také nad kvalitou socializace.

 

 

Tento argument je promiňte ten výraz, ŽVÁST a stojím si za tím a víte proč? Protože to napsal někdo, kdo nezvládá svojí smečku, svého psa a svádí to na kastraci. Můžu to odpřísahat proto, že máme doma 200 psů, ano, čtete dobře, nepřepsala jsem se. Psy máme ve smečkách , sledujeme a studujeme jejich chování. Smečky byly často pomíchané - kastráti, nekastráti (než na kastraci šli po převýchově), dokonce i alfa smečky může být kastrát. Ani jednou jsem neviděla, že by smečka nepřijala psa kvůli kastraci naopak, největší problém bylo s “nadrženými” psy, kteří se neuměli chovat, takové smečka nechtěla u sebe ani za nic. Nikdy jsem neviděla jakýkoli vliv kastrace na chování smečky, na přirozenou komunikaci psů ani nic takového. Psi ve smečkách spolu fungují na základě psí řeči, signálů, komunikace, pohybů a na základě adrenalinu. Nikoli hormonů produkovaných pohlavními orgány. Game, agresivita, rvačky, chuť sportovat - to všechno je věc adrenalinu, který se dá ovládat i bez toho, aniž by měl pes pohlavní hormony. Naši psi jsou vychovaní, vychováváme je dle řádu smečky, dle jejich komunikace kterou jsem se naučila jak dobře to jen šlo a můžu díky tomu zvládat sedm smeček vedle sebe o patnácti psech, další dvě smečky na proti a ještě doma plus na dvoře a většinu toho zvládám bez povelů, bez hlasu, “štěkání” používám jen když nejsem dostatečně blízko. Kastrace ročně zachraňuje životy desítkám agresivních psů před utracením, pozoruji uklidnění agresivních a nervózních psů asi měsíc po kastraci u nás, proto už nikdy nebudu s kastracemi otálet a myslet si o nich něco špatného.

Převychovávat problémové psy bez kastrace je házení hrachu na zeď. S adrenalinem se bojovat dá, ale pokud chcete bojovat s testosteronem, přeju hodně štěstí.... představte si třeba jak dostat agresivního psa z háravé feny, nebo mu zkuste vzít fenu, pokud už si jí zablokoval :-) Kastrát Vás za tohle nezabije, tady si nejsem jistá :-)

To co teď napíši, vychází z mé přímo zkušenosti. Nikde přečtené, nikde opakované. Takže: - Nekastrovaný pes - samec může trpět, z toho důvodu, že mu není umožněno rozmnožovat se, nakrývat pravidelně fenu, jak ho k tomu příroda stvořila.

- Pes musí alespoň třikrát ročně krýt, aby mu byla tato potřeba naplněná. Pokud se jedná o nechovného psa bez PP, nebo křížence, je zcela nežádoucí, aby nakrýval jakékoli feny, je to pak otázka zbytečných štěňat, přeplněných útulků a geneticky vadných jedinců, u kterých není sledován ani zdravotní stav, ani původ.

 

 

- U některých psů dochází postupem času k frustraci. Jen tak to na první pohled na psovi nepoznáte,nevidíte mu do hlavy a jeho projevy Vám mohou připadat normální. Frustrace se u psů může projevovat například agresivitou, očůráváním nábytku, krčkování jiných psů, topoření penisu, nakrývání "na prázdno" jiných psů, věcí, dokonce i nohou lidí, dále také časté útěky (vesničtí "voříšci"), přílišné štěkání, točení se do kolečka, sebepoškozování, nebo dokonce projevy epilepsie. Setkala jsem se již se stovkami psů, kteří trpěli takovým chováním a po kastraci se většina těchto psů zklidnila bez jakékoli výchovy ze strany majitele.

 

 

.- Když se k nám dostane problémový pes, jde na kastraci po ukončení karantény a dle jeho zdravotního stavu. Často se nám stalo, že jsme psa prvně nechali vykastrovat, který projevoval velmi problémové chování a po zhruba měsíci veškeré takové chování přestalo, aniž bychom započali převýchovu.

- Nemůžu Vám jednoznačně tvrdit, že samotná kastrace vždy a stoprocentně vyřeší problém, ale můžu tvrdit, že to je jeden z důležitých kroků.

- Teď trochu porovnání s člověkem, ale i s dalšími zvířaty - všechna zvířata včetně lidí potřebují páření, potřebují sex ke spokojenému životu. Na svých pocitech si můžeme vyzkoušet, co dělá absence sexu s naším chováním, jen je potřeba si to přiznat. Ruku na srdce, jaká je tedy logika věty, že je kastrace psů "proti přírodě"? Není snad proti přírodě také to, že zabraňujeme našim psům, aby měli sex s fenami? Není logické, že se jedná v jistém slova smyslu o týrání psa? Z hlediska psí psychologie je to stejné omezování, jako omezovat krmivo, jako omezovat pohyb a jako omezovat kontakt s dalšími psy.

- Kolik existuje nekastrovaných psů, u kterých se dá hovořit o tom, že jsou skutečně psychicky šťastní, že nemají ani špetku problémového chování, se lze jen domnívat, ale kolik existuje problémových psů, frustrovaných, agresivních, vím přesně, kolik se mi jich ročně dostane do rukou. Je to 150 přijatých psů do našeho azylu, je to 300-500 klientů, kteří k nám jezdí na převýchovu.

 

- Zamysleli jste se nad tím,proč všechny neziskovky pomáhající psům, nechávají psy kastrovat? Lidé jim pak na stránkách vykřikují cosi o proti přírodě, o týrání, o prasáctví, o mrzačení a zbytečnosti... Nepřijde někomu divné, že by ochránci psů dělali něco, co by psům ubližovalo? Zamysleli jste se nad tím? Nemají náhodou ti ochránci včetně nás určité zkušenosti? praxi? spolupráci s odborníky? s veterináři? není to náhodou tak,že se všichni snažíme psům pomoc, ulevit a jen někteří lidé to stále nechápou?

- Kastrace psů není jen o problémovém chování, není jen o nechtěných štěňatech, ale je také o velmi časté rakovině varlat, prostaty a dalších problémech.

 

 

- Co ale vidí majitel psa? Vidí "koule", které nepřekážejí, vidí peníze vydané za kastraci, vidí narkózu, hojení rány, stres z veterináře a výsměšky známých, že by se ale někdo zamyslel také nad pozitivy tohoto zákroku, to už ne a ti "ochránci" psích kouliček začnou opírat své argumenty o příklady vlčích smeček a příklady smečkového chování, kdy tvrdí, že kastráta smečka nepřijme, smečka vyloučí, ostatní psi ho nedokáží nikam zařadit a možná ho budou napadat. To je veliká hloupost okopírovaná z internetu. Jak by jinak mohlo u nás žít 200 psů ve smečkách? Jak by Cézar Milan -.světový psí psycholog mohl mít 40 psů kastrovaných ve smečce? Jak souvisí slovo smečka se psem, s jedním psem, kterého chováte doma a ve městě? Proč by smečka vylučovala kastráta? O jaký další argument se toto tvrzení opírá?

Jak může někdo hodnotit vlčí chování, když nikdo ani pořádně z těch diskutujících vlka neviděl a už vůbec ne v přírodě ve smečce? Rozumný člověk si zjistí, že vlk a pes je úplně něco jiného a nebe a dudy je smečka psů na dvorku a smečka vlků v lese. Přebytečná vlčata v přírodě zemřou, přebytečná štěňata u lidí skončí v popelnici, v útulku, na ulici, nebo utopená.

 

 

- Náš názor je, že psy je potřeba kastrovat, dělat to budeme, doporučovat to budeme a stojíme si za tím, protože psy milujeme a také se jim snažíme co nejvíce porozumět, nestavíme naší činnost jen na lásce, ale také na odborné stránce, na učení se, zjišťování informací a hlavně denní sledování psího chování kdy vidíme, že KASTRACE NAŠIM PSŮM JEŠTĚ NIKDY NEUBLÍŽILA, NIKDY NESNÍŽILA POSTAVENÍ PSŮ VE SMEČCE ani smečka nevyloučila kastrované psy a nikdy jsme si nevšimli problémů ve smečce při zařazení kastrátů i nekastrátů.Na závěr: DISKUZE JE MODEROVANÁ, chcete-li cenzurovaná. Lidem, kteří se chtějí hádat, komentáře nepovolíme. Nepovolíme ani urážky, posměšky ani propagování nekastrování a množení psů. Každý si může psát na svůj profil, jako jsme to nyní udělali my. Nemáme čas tady celý večer sedět a odpovídat, hádat se, mazat atd. Takže nemusíte souhlasit, ale nemusíte se ani vyjadřovat. My už jsme všechny protiargumenty slyšeli jindy. Zkuste se v klidu zamyslet nad tím, co jsme teď napsali a jednou Vám to třeba k něčemu bude. Pokud ne, komentář si skryjte a neřešte to...díky.